Sever Austrálie a Národní park Kakadu byla naše první zastávka při 5ti týdenní cestě po Austrálii. Přiletěli jsme nočním letem ze Sydney a hned druhý den se vydali na cestu. Bylo září, období sucha a začínalo australské jaro.

Na začátku bych uvedla jen pár stručných a geografických informací. NP Kakadu se rozkládá v Severním teritoriu v Austrálii. Svou rozlohou se dá přirovnat třeba k rozloze Izraele (19. 804 km2). Od roku 1081 je park zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO a je to nejnavštěvovanější park v Austrálii.  Území parku je významné hned z několika důvodů. Na relativně malé ploše se zde vyskytuje skutečné množství různých živočišných a rostlinných druhů, velmi ceněné jsou malby původních obyvatel – Aboriginců, staré až několik desítek tisíc let a nachází se zde uranový důl patřící mezi nejproduktivnější na světě.

V Darwinu jsme přistáli ve 12. hodin v noci. Měli jsme hned na letišti zamluvené auto, takže vše probíhalo podle plánu.  Ale to teplo. Bylo tam jak v sauně, ve 12 hodin v noci mohlo být kolem 25 stupňů, vlhkost vzduchu kolem 80 %. Bylo dusno.  Člověk si musel na takové teplo, kor v noci, chvilku zvykat. Byli jsme zvědaví, jak velké horko bude přes den.  Druhý den jsme ve městě zahlédli teploměr, který ukazoval ve stínu 35 stupňů. V NP Kakadu, kam jsme měli namířeno, hlásili teplotu mezi 39-41 stupni. Bylo tu opravdu hodně, hodně teplo.

Z Darwinu jsme se vypravili na východ do NP Kakadu. Což je cca 150 km k hlavní bráně a pak ještě asi 60 km do centra.  Celým parkem prochází jedna hlavní silnice Arnhem highway, ze které vedou odbočky zajímavým místům a procházkám. Mimo jiné, park je ve spoluvlastnictví australské vlády a Aboriginců, původních obyvatel Austrálie. Tyto dvě strany spolupracují, i když ve výsledku mají hlavní slovo právě Aboriginci.

NP Kakadu a šest ročních období

Celý park je zvláštní tím, že se tu střídá šest ročních období. V zásadě se roční období dělí na DRY SEASON, tedy sezónu sucha, která trvá od května do října, a WET SEASON –  sezóna dešťů, od listopadu do dubna. Každá z nich se dělí ještě na 3 období. Názvy jednotlivých období jsou v původním aboriginském jazyce a vyžadují hodně dovednosti při vyslovení. Např. Gudjewg je monzunové období,  Banggerreng je období bouřek, hromů a blesků a Yegge je čas požárů a sucha.

Park tak prochází obdobím naprostého sucha, přes první deště, bouřky až po monzuny. Poté znovu sucho, požáry a další bouřky.  A takhle pořád do kola. Když projíždíte touto vyprahlou krajinou (připomínám, že jsme park navštívili ke konci období sucha), nechce se vám věřit, že je oblast někdy zcela zatopená vodou. Z vyschlých kryt vodopádů se řinou proudy vody a napůl vysušené a bahnité zálivy a zátoky se zcela naplní vodou, ve které rostou lekníny a vegetace je zelená a svěží.  Dopravní značka „Floodway“ – tedy silnice, na které hrozí záplavy, člověka až rozesměje.

Od místního rangera se dozvídáme, proč se z okolní krajiny řine kouř a dým v jinak bezmračném a horkém dni.  Ohně tu místní podpalují schválně, aby vypálili suchou trávu, která roste mezi stromy. Pokračují tak v dávné tradici, kterou založili jejich předci tisíce let před nimi. Jelikož bylo v této oblasti obživy poskrovnu, muži se každý den vydávali na lov. Spatřit kořist ve vysoké trávě ale nebylo vůbec snadné. A tak suchou trávu zapálili, ta rychle shořela a lovci měli větší šanci kořist zahlédnout a ulovit. Tyto uměle vyvolané požáry jsou tak rychlé,že shoří jen tráva a stromům se nic nestane. Mají pouze opálenou kůru. Při cestě parkem se tak nabízí kontrastní pohled na ohořelé stromy s černými kmeny, z jejichž koruny vzrůstají nové, svěží zelené listy.

Kdybyste se chtěli dozvědět více o místní diverzitě přírody, vřele doporučuji navštívit infocentrum Bowali blízko městečka Jabiru. Nejen, že zde můžete zhlédnout film právě o rozmanitosti Národního parku Kakadu, ale v příjemném stínu se můžete osvěžit kávou nebo vynikající zmrzlinou.

Naše cesta pokračuje další den v oblasti Nourlangie.  Během 1,5 km dlouhé procházky jsme objevili několik desítek překrásných aboriginských maleb, které jsou až 20.000 let staré.  Nejen pro jejich vysokou koncentraci na jednom místě, ale hlavně pro značnou zachovalost (barvy jsou syté a malby na skále dobře vyniknou) je Nourlangie nejvýznamnější. Často se k místům pojí příběhy, které vyprávějí místní rangeři. I přesto, že se musíte na výklad rangera velmi soustředit, hlavně kvůli směsi jeho typické australské angličtiny a krkolomných aboriginských názvů,  příběhy jsou velmi originální a působivé. Popisují mytologické příběhy postav na malbách ve spojení se spirituální postatou místa. Nad všemi malbami je na skále tenká vrstva průhledného silikonu. Jeden by řekl, že kazí pohled na samotnou malbu. Ale fakt je takový, že tato vrstva brání vodě stékající po skále, aby zasáhla do malby a poškodila jí.

Zůstali jsme až do pozdějšího odpoledne a nechali se zlákat nabídkou, že z vrcholu masivu Nourlangie je vidět nejkrásnější západ slunce na světě. Bylo příjemně teplo a tak jsme vyčkávali. Obloha se začala zbarvovat do oranžova, přes různé odstíny červené až po růžovou. Slunce pomalu klesalo na mraky, přes které prosívalo pouze rozmlženě. I tak byly barvy neskutečné. Každá fotka byla jiná.  Přesto, že jsme byli zprvu dost skeptičtí, co se výroku „nejkrásnější západ slunce“ týče, mohu potvrdit, že jsme odcházeli nadšeni a určitě se vyplatilo na místě setrvat až do večera.
Třetí den jsme se přesunuli do oblasti Yellow water , jižně od Nourlangie. Zde se můžete projet na lodi po Yellow watter river, vnímat přírodu kolem řeky, pozorovat vodní ptactvo a při troše štěstí zahlédnout sladkovodního krokodýla.  Za návštěvu stojí Warradjan Aboriginal Cultural Centre, centrum původních obyvatel s galerií obrazů a rukodělných výrobků vč. tak typických bumerangů nebo digeridoo. I já jsme se nechala zlákat a kopila si krásnou tašku s typickou kresbou krokodýla.
Poslední den našeho 3 denního putování jsme dorazili k Jim Jim Falls a Twin Falls, které jsou dostupné pouze v autě s pohonem všech 4 kol. V období dešťů se silnice neprůjezdná, a tak jediným způsobem  jak vidět ohromující množství vody padající s výšky až 100 m, je přelet  malým letadlem nad těmito vodopády. V období sucha v řece moc vody není, ale itak se zajížďka k vodopádům vyplatila. Strávili jsme noc v blízkém kempu a téměř splynuli s okolní krajinou. Byla teplá noc s oblohou plnou hvězd. Jen ten hmyz, kdyby tolik neotravoval.

Naše setkání s krokodýly

Když jsme se pohybovali v oblasti Ubir –  nejsevernější, přístupné, oblasti parku, setkali jsme se na vlastní oči s krokodýly. Vyhřívají se na břehu řeky East Alligator river několik metrů od vás, aniž by j vzrušovala vaše přítomnost. East Alligator river je hranicí mezi NP Kakadu a aboriginským územím Arnhem Land, kam můžete vstoupit pouze se zvláštním povolením.

V parku se vyskytují jak sladkovodní, tak slanovodní-mořští krokodýli. Sladkovodní krokodýli jsou menší (dorůstají délky kolem 3 m) a nejsou nebezpeční. Slanovodní dosahují délky až 6 m a jsou velmi nebezpeční, až útoční. Pohybují se v tzv. billabongs na severu parku, což jsou zálivy ústící přímo do moře. Pokud je v řekách a zálivech voda, jsou tito tvorové ve své kůži. Když alenastane období sucha musí se zahrabat do mokrého bahna, aby nevyschnuli. Tak období sucha přečkají. Nezřídka se stane, že krokodýl ve vysychajícím bahně zcela zatuhne, nemůže dýchat ani se hýbat a zahyne.

Aboriginci v Darwinu

Na konci našeho pobytu ještě navštívil Darwin. Město není ničím příliš významné. Až na Aborigince. Je jich tu mnohem více než v jiných městech Austrálie a tak Vás, jako zvědavého turistu, zaujmou. Při krátké procházce zjišťujeme, že původní obyvatelé Austrálie, jsou ve většině případů z nižších sociálních vrstev a velmi často bezdomovci. Žijí ze sociálních dávek australské vlády a proto je velká výjimka, když někde spatříte aborigince pracovat. Mimo tento fakt je patrná ještě jedna věc, která je činí „odlišnými“. Aboriginci mají hnědou pleť, tato hnědá je opravdu hodně hnědá. Jejich pleť má barvu nejtmavější hořké čokolády. Někteří z nich mají blonďaté kudrnaté vlasy, takže působí dost komicky. Jejich těla jsou spíše zavalitější, ale zpod oblečení jim koukají hubené ruce a nohy, jako trčící sirky. Jak vtipně poznamenala moje kamarádka „ Vypadají jako chodící čokolády s očima“.

Více informací a popisy zajímavých míst v Austrálii najdete na: Austrálie;